So, I'm in a lecture and I'm taking notes because I want to use them for my own presentation.

All of a sudden, my classmate, who is obviously bored stiff, pokes me.

"We could use this time to get to know one another a little better, what do you reckon?" he whispers.

I'd like to tell him that I find the topic interesting and that I don't want to chat to him during the lecture, but I'm worried that he'd think I was a swot.

I don't know how to react and my silence obviously annoys him as he turns away in disgust.

He's never noticed me before and now he wants to chat.

I'd never want to be someone who just kills time for someone else when they're bored.

I'd rather go back to listening to the lecturer; he's a very interesting and clever man.

So I do, but realise he's nearly finished.

I only catch the last sentence: "By all means feel free to ask me anything you want."

Jsem na přednášce a zapisuji si poznámky, protože je pak chci využít pro svou vlastní prezentaci.

Najednou do mě šťouchne spolužák, který se celou dobu evidentně nudí.

"Mohli bychom využít téhle příležitosti a trochu víc se poznat, co říkáš?" zašeptá.

Ráda bych mu řekla, že mě téma moc zajímá a tak se s ním nechci bavit v průběhu přednášky, ale bojím se, že by mě pak měl za šprta.

Když nějakou chvíli pouze mlčím, otráveně se obrátí na druhou stranu.

Nikdy si mě nevšímal a dnes by si chtěl povídat.

Nikdy bych nechtěla být někým, kdo jenom vyplňuje něčí čas, když se nudí.

Raději se vrátím k poslechu přednášejícího, je to zajímavý a velmi chytrý člověk.

Jenže on už je skoro u konce.

Slyším už pouze jeho poslední větu: "Nebojte se a klidně se ptejte, na co chcete!"